Moji šampioni :)

Tato kapitola bude určena pro mé šampiony.. :) Tím myslím koně, na kterých jezdím já. Svého koně bohužel nemám, ale doufám že se někdy dočkám.

Denny - je to kůň s velkým srdcem. Mám ho nejraději ze všech koní na kterých jezdím. Dennymu je patnáct let a je Český teplokrevník. Je moc hodný občas sice trošku zazlobí, ale to se mi na něm líbí. Jezdím na něm zhruba rok a půl. Před tím jsem jezdila pár koní a myslím, že on mi navždycky zůstane v paměti jako nejlepší kůň. Bohužel ho musíme prodat. Na konci března půjde k nové majitelce. Nebude to pro mě lehké, ale ten rok a půl byl naprosto úžasný stejně jako je on. :)

Záře - Na téhle kobylce jsem začla jezdit taky v létě. Od té doby jsme s ní udělali ohromný kus práce. Když jsem na ní poprvé jezdila, byla strašně nervózní skoro neposlouchala a dala se špatně ovládat. Po půl roce práce je úplně jiná. Poslouchá a nerozbíhá se. Je strašně hodná. Dokonce jsme schopni přejít i nějaké skoky. Ježdění na ní mi opravdu baví. Je suprová učitelka. Taková princezna :)..

Prima-   Na Primě jsem začla jezdit před Vánocema. Přivezli jsme ji z pastvin, kde byla se svým hříbětem Aurélií. Musím přiznat že je strašně podobná Zářince. Ale myslím si, že s Primou bude asi větší práce. Je moc hodná a zvládá krok klus  i cval. Zatím děláme jen kavaletovou práci, která nám občas nevyjde úplně tak, jak bychom si představovali. Ale myslím, že je to jen otázka času a taky trpělivosti.

Tihle tři mi zůstanou v srdci navždycky. Mají tam své zasloužené místo. I když občas zazlobili nebo se nám něco prostě a jednoduše vymklo kontrole. Každý z nich mě naučil něčemu jinému, ale všichni tři mi ukázali jednu stejnou věc. Jak silné může být pouto mezi člověkem a zvířetem. Stačila chvíle a bude těžké je opustit. Budu muset. Zase přijdou jiní, ale já vím, že je nikdo nenahradí. Jsem opravdu vděčná, že jsem je mohla poznat a hlavně děkuji jim. Zkrátka vyjímeční tvorové, kteří se nepotkávají každý den. DĚKUJU ! :)